Po 163 dnech svého působení zde na blogu jsem se rozhodla, že je čas přesunout vše na novou doménu a spojit tak taktéž mé dva původní blogy. Nyní mi již jako úvahový i povídkový blog dohromady bude sloužit ten, na nové adrese: vera-nike.pise.cz.

Vēra Nīkē, 16. 1. 2014

Lughnasad

6. srpna 2013 v 23:32 | VĒRA NĪKĒ |  Cogito ergo sum

6. 8. 2013 (22:16 - 23:29)

Lunární kalendář 2013Tak, můj blog je konečně hotový. Tedy, kostra blogu, přinejmenším. A opět začínám psát právě v určitém mezníku vývoje Luny. Jak to dělám, to netuším, nejspíše to nedělám já, ale právě ten měsíc. Tentokrát je však novoluní, tedy bude v 23:50, pokud jsou mé údaje správné.

No, v každém případě, co bych tak do prvního zápisku měla psát kromě této podivné shody náhod. Snad jen to, že jsem zopakovala svou volbu elementů. Původně jsem si myslela, že elementy mám takto: 36,5% Vody; 34,9% Ohně; 23% Vzduchu; 5,6% Země
Ovšem, dneska jsem si našla další údaje a nakonec mi to vyšlo trochu jinak: 32,5% Vody, Ohně a Vzduchu; 2,5% Země
No, jednoduše se neznám tak dobře, jak jsem si myslela.
Dále je tady věc ohledně mé přezdívky a toho "rozštěpu osobnosti", který se mi zdá jako rozštěp stále méně a méně pravděpodobný (nevadí mě ani okolí, pomáhá mi přežít v dnešní společnosti a ač se ony dvě strany mé osobnosti na první pohled vylučují tak se "nehádají"). Jedna strana mé osobnosti je Ver, a druhá Nika, jak jsem si je pojmenovala… problém je v tom, zjistit, která je která a která má jaké vlastnosti a "kdo tady byl dříve". Protože původně jsem si myslela, že Ver je ta, která tady byla dříve a která vždycky byla mou součástí jako ta vůdčí osobnost… problém je v tom, že Ver není samotářka, což já byla vždy. Takže nejlepší si bude přiznat, že Ver a Nika tady byly obě vždy, jen teď se začaly tak jasně rozlišovat. Připadá mi to srandovní, někdy je budu muset přirovnat k jin jangu.
A teď něco, co opravdu patří do deníku a ne do cesty - ty dvě rubriky se mi budou asi motat častěji, ale tady hodlám psát zápisy a "co mě zrovna napadne" a tam zase přímo fakta (nebo "fakta", vzhledem k tomu, že většina z toho je psychika a domněnky).
Nedávno jsem "shodou náhod" nebo spíše přičiněním Osudu (rozumějte pátému elementu či Bohů) dostala návrh od otce, abych si našla nějaký koncert mé oblíbené skupiny Asonance, že tam zajedeme. A co jsem nenašla, nejvhodnější příležitost bylo navštívit Lughnasad, tedy festival Keltské kultury. A to zrovna v době, kdy jsem uvažovala, ke kterým božstvům se přiklonit. Náhoda mi jednoduše hraje do cesty. Ač pravda, trochu mi to pokazila otcova přítelkyně. Ale abych to vzala hezky popořádku.
Zhruba kolem třetí jsme vyjeli z domu - já, moje sestra Marťa (občas spíše marťan, dle mého skromného názoru; 13 let), taťka a jeho přítelkyně a má kamarádka Iva (dvojnásobná babča, ač mnozí si jí pletou se slečnou) - a jeli jsme… po cestě jsme do sebe ládovali vařený brambory ve slupce a později - když jsme asi na třetí či čtvrtý pokus zastavili u pumpy - i kyselými hady - sestře bývá špatně z auta, mě občas taky a kyselé pomáhá. Dorazili jsme… no, asi tak v šest, pokud se dobře pamatuji - má paměť není zrovna nejlepší úschovna časových údajů - a vybalili jsme stany - to byl téměř nadlidský úkol, kterého jsme se však nakonec úspěšně zhostili, i když taťka šel ještě něco zařizovat, takže expert nám zdrhnul a zbyla jsem jen já se sestrou s našimi "chudými 7miletými zkušenostmi" a Iva, kterou jsme pod stan vzali podruhé. Následně se pokračovalo: směr hospoda, kde si taťka s Ivou dali pivo (dle jejich reakce pořádně hnusné, což jsou však pro mě všechny alkoholické nápoje, takže žádný div) a my se sestrou jsme skončili jen u Mrože a kornoutu - ale rozhodně nám chutnalo více než dospělcům (možná starouškům, když průměrný jejich věk je 50 let… ač pravda, taťka si na titul "dědka" bude muset ještě počkat), takže nakonec bych to "jen" mohla vynechat.
No, každopádně, v osm začalo to, proč jsme tady přišli. Tedy, vlastně ne, Nezmaři byl jen takový ten bonus pro otce a Ivu, kteří Asonance na rozdíl ode mne příliš neznají. I tak jsem si však s nimi a další kupou lidí zazpívala "Bodláky ve vlasech" (aneb neoficiální a u nás častěji používaný název: "Prstýnky z trávy") a pobrukovala jsem i u dalších písniček, protože je slýchávám poměrně často a rozhodně JSOU melodické a MAJÍ příjemný text. A ten kdo nemá rád českou hudbu, toho přikryju kamenem (tu historku si raději nechám na jindy)! A v deset začala hrát Asonance… tedy, chvíli po desáté, spíše, protože "malí Alexandrovci", jak je vtipně označili Nezmaři, měli co dělat, aby se všichni naladili. Po několika písničkách jsem pak byla dostrkána pod pódium, protože jsem v tu dobu nějak automaticky byla naladěna na osobnost Niky, jako vždy, když jsem mezi lidmi, u kterých podvědomě chci, aby si mysleli, že jsem Nika (nesmělá, hodná, stydlivá holčička). Ovšem, jen co jsem byla mezi ostatními blázny, jenž poskakovali, tleskali, pískali a občas i zpívali, tak se Nika někam vytratila a zbytek večera a začátek dalšího dne - protože končili jsme někdy po půlnoci - jsem si opravdu užila jako Ver, a to i přes fakt, že občas se tam ke mně připojila i Iva, kterážto jako "slečna babička" raději než aby popíjela medovinu - která ji nechutnala - šla taktéž tančit.
No, v každém případě, ač jsme si postavili stany - jeden stan je až pro 3 osoby a ten druhý pro 2 - nakonec to dopadlo tak, že obloha byla příliš lákavá. S otcem jsem tedy spala pod širákem a Iva, když zjistila, že nebude povinné spát ve stanu, raději zvolila pohodlnější možnost - auto - a to i přes fakt, že jsme ji přemlouvali, ať jde s námi pod širák, protože ona sama nikdy pod širým nebem nespala. A tak nakonec na mou nebohou sestřičku zbyly dva stany a tedy se nakonec přemístila z původně našeho - dvojmístného - stanu do toho většího a spala sama. Ne, že by jí to příliš vadilo.
Ráno mě probudila nejspíše nějaká protivná včela, protože jsem vstávala nezvykle brzy. Tuším, že jsem spala tak 6, maximálně 7 hodin, což u mě o prázdninách nebývá obvyklé (obvyklých je až 10 hodin - jo, jsem spáč!). V každém případě, vstala jsem jako první a pak jsem jen čekala s pohledem na vycházející slunce za stromy, kdy se probudí ostatní. A pak jsme posnídali (což bylo pro mě první jídlo za delší dobu - v pátek jsem měla naposledy oběd ve 12, tedy řízek a dva brambory a pak na začátku cesty ještě dva další brambory a v noci pak drobné linecké srdíčko; kdežto ostatní se ještě před spaním nacpávali zbylými řízky a rohlíky), tedy snídaně to nebyla nic moc, protože rohlík byl poměrně gumový - hrozné to pečivo, co nic nevydrží - a k tomu jsem měla plátek slaniny - Ani máslo, ani mlíčko! Prostě katastrofa - a pak se mohlo vyrazit vzhůru na dopolední program.
Prolezla jsem si Keltskou vesničku, zjistila, že střílet z luku neumím ani náhodou, koupila nám trdelník, ze kterého jsem měla jen kousek, protože pak jsem se konečně odhodlala k tomu, že si půjdu něco ukovat. No, byl to opravdu skvělý nápad, vzhledem k tomu pařáku, ještě rozfoukávat oheň strojem na principu toho šicího a tlouct do kovadliny těžkým kladivem a ohýbat tlusté dráty nůžkami. No, každopádně, jsem hrdá na to, že jsem to nakonec zvládla a ukovala jsem si srdce… aby nikdo nemohl říci, že jej nemám, přirozeně.
Ovšem potom již Iva rozhodla, že je čas jít domů, jelikož jí se příliš program dne nezamlouval - no jo, nejspíše by raději nás celý den tahala po obchodech, než aby si prošla keltskou vesničku, pozorovala jak se tká po starém způsobu, zastřílela si z luku a zkusila hod oštěpem a další zajímavé věci… jako je třeba ono kování hřebíků, háků, srdcí a křesadel a vypalování misek z hlíny. V každém případě, nakonec jsem se díky tomu nedočkala ani průvodu Druidů, který měl být ve dvě hodiny, a následného povídání, které se mělo v kamenném kruhu konat, a jenž by mi rozhodně pomohlo v dalším duševním rozvoji, ale což, Iva sic říká, že už tam příště nepojedeme, ale já klidně vyrazím i sama, pokud mě pustí. Přece jen, mohli by… No, v každém případě, užila jsem si to dostatečně a popsala jsem to až příliš podrobně, jak se tak zpětně koukám, vzhledem k tomu, že už píšu přes hodinu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama