Po 163 dnech svého působení zde na blogu jsem se rozhodla, že je čas přesunout vše na novou doménu a spojit tak taktéž mé dva původní blogy. Nyní mi již jako úvahový i povídkový blog dohromady bude sloužit ten, na nové adrese: vera-nike.pise.cz.

Vēra Nīkē, 16. 1. 2014

Biblické Desatero

25. září 2013 v 20:01 | VĒRA NĪKĒ |  Ante portam inferam
Vzhledem k tomu, že minule jsem se zaměřila na téma Satanismu, musím se taktéž podívat na druhou stranu mince, tedy církev, která Satanisty zavrhuje a v minulosti měla mnoho nehezkých praktik. Snad proto mám mírně zaujatý postoj proti této církvi a proto se omlouvám, že mé další řádky možná budou ostřejší, než by být měly.

V prvé řadě mě udivilo, že Dekalog je vlastně psán několikrát a pokaždé jinak. Jsou zde sic změněny jen některé detaily, ovšem právě na detailech církve staví a právě kvůli některým naprosto nepodstatným detailům umírají lidé (ať už ve válkách ve jménu víry, tak třeba proto, že si někdo vyložil některou pasáž Bible úplně jinak, než jiní: jedním odporným případem za všechny je třeba nechvalně známé: "nepozřeš krve").
Já jsem se zaměřila na text v knize Exodus, tedy jeden z jeho překladů, který samozřejmě může být naprosto jinak napsán, než byl původně smýšlen, avšak s tím už nic neudělám a hebrejsky se kvůli víře, ke které mám negativní vztah, učit nebudu (a stejně by mi to nejspíše bylo k ničemu).
Mimochodem, nečíslovala jsem to, protože číslování má každá víra své… takže ano, je tady 12 položek, ale jak říkám, čerpám z Exodu.
Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.
Nádherně egoistická myšlenka, jen co je pravda…
Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
Zní to jedině mne tak, že Bůh přiznává, že není jediným Bohem a jen ty ostatní odsouvá stranou?
Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.
Nevím co dodat, kromě toho, že jsem se ztratila v textu a napadlo mě hned několikrát, že Bůh má nejspíše opravdu hodně velké ego a tenhle text bych klidně označila i jako Satanistický (žárlivý stíhá vinou odpůrce, no řekněte… není to Satan jako vyšitý?)
Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jméno zneužíval.
Zde vyvstává otázka… jaké-že to jméno Boží je? Bůh? Hospodin? Jahve? Takže si neumím představit, jak by mohlo být jméno, které nikdo nezná a o které se vedou spory (a vedly i války) zneužito… no, mimo záminek k těm válkám, takže styďte se, věřící!
Pamatuj na den odpočinku, aby ti byl svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci - ty, tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá děvečka, tvé dobytče ani přistěhovalec ve tvých branách. V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, ale sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil jej.
Nechci být šťoural a detailista, ale asi to mám v krvi. Označení "práce" je dosti… nepřesné. Práce může být to, když utřeš prach, práce může být to, když uvaříš oběd či vůbec… téměř všechno je nějaká práce. A řekněte mi, kdo z vás v sobotu nikdy nic nedělal?
Cti svého otce a svou matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
Souhlasím, ač pravda… ono i tohle může být drobánek sporné v některých případech. Jde o to, jak tu čest vnímáme, jelikož čest rodiny bývá často důvodem k rozdmýškám.
Nezabiješ.
Fajn, tohle je krátké a výstižné, konečně. V každém případě, budu, šťoural a informuji všechny neuvěřitelně křesťanské křesťany, že každý z nich zabil rostlinku, mouchu, broučka, na kterého šlápl či jinou havěť a vrásky na čele mu to neudělalo, takže tady bohužel jde sic o to, jak to vlastně berete (jako v celé dvoj-troj-čtyř-a-více-smyslné Bibli)…
Nesesmilníš.
Jak je komu libo. Chápu to, no vlastně ne, příliš nechápu fakt, proč se zrovna do sexuálního života plete jakýsi Bůh.
Nepokradeš.
Jednoduché, výstižné, logické… ale přiznejme si, kdo z nás - byť jen někde ve školce - si něco nevypůjčil bez dovolení vlastníka?
Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.
Tady mám na Boha jen jednu otázku: Proč jen proti bližnímu svému? Já myslím, že lhát by se nemělo nikdy… ač i tohle je samozřejmě odvozeno spíše podle situace.
Nebudeš dychtit po domě svého bližního.
Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku nebo po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.
Opět… kdopak někdy nechtěl něco, co měl někdo jiný? Těm myšlenkám se prostě nelze ubránit a pak nás jen ničí. Je to přec přirozené. Mimochodem, Bůh schvaluje otroctví?


A závěr? Katolickou církev a jí podobné jsem nikdy nechápala, nechápu ji teď a nejspíše ani nikdy nepochopím. V každém případě: Proti gustu žádný dišputát.

PS: Omlouvám se Židům za to, že jsem psala všude jen o křesťanství, berte to souhrně a neukamenujte mě, jako toho chudáka ve Starém zákoně, který si dovolil jít v sobotu na dříví...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pavel Pavel | E-mail | 15. října 2013 v 10:49 | Reagovat

Profesor Halík říká: Bůh je tajemství.
Mystik Vacek říká: Bůh je duch.
Křesťan říká: Bůh je láska.
Pravdu mají všichni, ale není to pravda celá.
Byl Bůh nemilosrdný a trestající - takový byl podle Starého zákona. Ale potom přišel Ježíš Nazaretský se slovy: Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit.
A naplnil jej aktem odpuštění.Tímto se křesťan ze svých hříchů může vyvinit.
Bůh křesťanů je tedy Bohem nejen trestajícím, ale i odpouštějícím. Spojuje tedy v sobě obě stránky života - zlo i dobro. Podle duchovního zákona -jak nahoře, tak dole- člověk je svými vlastnostmi zpodobněním Boha na zemi. V tomto smyslu satanismus je jen zdůrazněním jedné části Boha na úkor té druhé.
Apoštol Jan správně říká, že vše na zemi vzešlo od Boha a není nic, co by bez něj nebylo.
A proto já říkám další definici Boha:
Bůh, to jsme my všichni, to jsem i já, to jsi i ty, Veroniko, to je i ten bezdomovec s flaškou alkoholu - všichni jsme svou podstatou duchovní bytosti se všemi svými dobrými i špatnými vlastnostmi. Jde jen o to, umět tyto své protichůdné vlastnosti udržovat v přijatelné rovnováze.
Ráj na zemi je možná utopie, ale je velkým omylem církví očekávat, že se tak stane z nějaké vyšší vůle - osud člověka na Zemi je pouze a jenom v jeho vlastních rukou, lépe snad v jeho vlastním mozku.

2 Vēra Nīkē Vēra Nīkē | E-mail | Web | 3. prosince 2013 v 16:33 | Reagovat

[1]: Nemyslím si, příteli, že by satanismus zdůrazňoval jednu část Boha na úkor druhé.  Myslím, že satanismus - leč vychází z Písma a slov Božích - je samostatný osobitý směr, který se navrací k přírodě.
Nevěřím v Boha, jak je popsán v Písmu. To však neznamená, drahý Pavle, že jsem ateistou a Božstvo zapírám, ani že jsem satanistou a Boha soudím. Ač obě tyto myšlenky znám a z obou směrů jsem si něco vzala, ponaučení a sílu k dalšímu kroku na vlastní cestě.
Dalo by se říci, že věřím v Boha, svým vlastním způsobem. Jen to není Bůh, neoznačuji jej jako Boha. A neoznačuji jej za jediného. Pro mne jsou Bohem elementy; mater Terrae, pater Aeris, soror Aquae Ignisque.
Ve své podstatě, je většina - či snad téměř všechny - víry založeny na tom samém.
A to, že se označuji jako "neopohan" a křesťanství se mi nezamlouvá neznamená, že jej plně odsuzuji. Pouze se mi nelíbí způsob, jakým se vyjadřuje, jakým se projevuje.
Až křesťané budou ti, kdož ve své duši pevně věří ve svého Pána, který jim ukáže cestu k věčnému ráji, a který je bude vést k sebezdokonalování a pochopení přírodních principů budu moci říci, křesťané jsou mí přátelé. Mí bratři a sestry a jejich Pán si zaslouží úcty.
Ovšem do té doby, ve chvílích, kdy budu sledovat představené církve, jak se povyšují nad ostatní, kdy budu vídat v televizi papeže, který se označuje - či je označován - za něco více než obyčejní lidé. Či kněze, kteří se budou považovat za vyvolené, prostředníky mezi lidmi a Bohem. Do doby než všechno tohle bude vymýceno, nebudu respektovat víru křesťanskou jako něco, co si zaslouží úctu a Bůh pod tímto označením a v tomto smyslu pro mne bude do té doby něčím, co je omezující a nesprávné.
Jelikož ve jménu Boha bylo vykonáno již příliš mnoho špatností, a bude nutno mnoho činů a mnoho času potřeba, aby se toto jméno očistilo.
Do té doby je slovo Bůh podpůrnou silou zla, útlaku, války, odvrácení od přírody a všeho, co je přirozené.

3 Pavel Pavel | E-mail | 5. prosince 2013 v 18:17 | Reagovat

Když se ráno na koberci upraveném do pravidelného osmiúhelníku oddávám různým polohám hatajógy, vidím nad sebou symboly naší skutečnosti, které jsem si na stropě namaloval. Jsou tam vyznačeny čtyři živly tvoření, a to žlutá-země, modrá-vzduch, zelená-voda a červená-oheň. Tyto barvy tvoří vrcholy rovnoramenného kříže-symbolu rovnováhy a tomuto kříži je opsána kružnice-symbol věčnosti, která je bez počátku a bez konce.
To znamená, že v rámci tohoto nekonečna /i když i ono má asi svou limitu/, probíhá neustálý proces přeměn – konců a nových začátků – destrukce a konstrukce podmíněné oněmi přírodními živly.

Tomuto procesu přeměn podléhá v našem světě i veškerá živá příroda včetně člověka. Život a smrt v našich podmínkách není nic jiného než nekonečná linie vývoje ve spirále. Mezi člověkem a ostatní přírodou je však jeden nepřehlédnutelný rozdíl. Člověka odlišuje jeho rozum a jeho řeč a navíc i jeho zvláštní schopnost jednat proti pudu sebezáchovy. To mě vede k domněnce, že člověk není pouhým živočišným druhem (ostatně geneticky takový vývoj prokázán není), ale že se zde Homo sapiens vyvíjel jako kříženec pozemského tvora s inteligentní bytostí pocházející z jiného světa. Proč a za jakých okolností k tomu došlo, o tom lze jen spekulovat.

Na takovéto otázky ovšem, milá Veroniko, žádné náboženství právě pro tu svou ohraničenost Bohem nebo podobným idolem odpovídat nemůže. Cesta k poznání pravdy vede jedině přes ten most spojující naše tělo coby druh pozemského živočicha s onou inteligencí, která zde byla při našem počátku. Je to tedy cesta víry ne v náboženská dogmata, víry pasivní, ale víry aktivní, tj. cesta osobní spirituality.

Z těchto důvodů zvažuji svou účast v mystické škole středověkého řádu Růže a Kříže /www.amorc.cz/, kde si myslím, že bych se ve svém chápání naší skutečnosti opět mohl posunout o kousek dál. (Nejlépe sice s partnerkou, ale tuto možnost zatím nemám.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama