Po 163 dnech svého působení zde na blogu jsem se rozhodla, že je čas přesunout vše na novou doménu a spojit tak taktéž mé dva původní blogy. Nyní mi již jako úvahový i povídkový blog dohromady bude sloužit ten, na nové adrese: vera-nike.pise.cz.

Vēra Nīkē, 16. 1. 2014

Hledá se svoboda

11. října 2013 v 23:15 | VĒRA NĪKĒ |  Cogito ergo sum

11. 10. 2013 (22:42 - 23:13)

Aneb dlouho jsem nic nenapsala a k večeru mám vždycky nějaké podivné nálady a stále nad něčím zvažuji a tentokráte jsem skončila u svobody. Nejspíše taktéž proto, že jsem od středy u mamky, a ač ta se snaží mě dostrkat k tomu, abych si tuhle "návštěvu" užívala, mám dojem, že pouze zhoršuje můj psychický i fyzický stav a pomáhá nemoci, která se rozhodla mě postihnout k rozkvětu.

Dneska jsem si tak nějak uvědomila, že ať si každý říká, jak jsme svobodní, svobodní nikdy nejsme a nikdy nebudeme.
Máme zákony. Ty omezují svobodu - ať si kdo chce, říká, co chce; takhle to prostě je a (ne)funguje.
Každý den, každou minutu, každou chvíli našeho života, když si myslíme, že jsme svobodní… stále a pořád nám někdo říká: "Tohle nesmíš. Tohle musíš."
Pořád nám něco zakazují a přikazují. Jak může v takovém světě existovat svoboda? A může vůbec v nějakém světě svoboda existovat?
Myslím, že může… alespoň svoboda, kterou bych definovala za svobodu já: "Možnost myslet si, říci a učinit cokoli." Tak to přece funguje - funguje to tak v mnoha zvířecích společenstvích, fungovalo by to mimo civilizaci.
Toužím po svobodě, toužím po volnosti… a opravdu bych ji chtěla. Ač vím, že by mne stála mnoho, že by byla vykoupena potem a krví. Přesto se mi ta představa zamlouvá.
Nevím, zda to napadá i jiné lidi než mne, takovéto v dnešní společnosti naprosto nevhodné myšlenky, v společnosti nedávno minulé označované za kacířské, myšlenky, které by nás dovedly zpět. A i kdyby nikoli, i kdyby všichni ostatní lidé světa měli dojem, že svoboda, kterou jsem definovala je špatná… i kdyby se toto stalo, přesto bych po ni toužila, přesto bych chtěla pocítit volnost, byť jen na sekundu. Na pár chvil. Nadechnout se a s výdechem říci: "Teď jsem naprosto svobodná. Nemusím nic a můžu všechno." I kdyby to mělo být to poslední, co bych udělala. Brala bych to. Jen pro ten pocit, který mi chybí, který v sobě nedokážu navodit i přes to, že mi ho okolí vtlouká do hlavy.

Takže pro již dnešek raději končím a na závěr pár jen vložím pár moudrých slov:
Marcus Tullius Cicero (římský řečník, republikánský politik, filozof a spisovatel narozen v roce 106 př. n. l.), pronesl: "Jsme služebníky zákonů, abychom mohli být svobodní."
Friedrich August von Hayek (ekonom a filozof tzv. Rakouské školy; narozen v roce 1899) pak definoval svobodu jako: "příležitost konat dobro, ale jen tehdy, pokud je také příležitostí činit zlo."
A do třetice všeho moudrého a vzájemně si odporujícího: Jan Pavel II. (katolický duchovní, pomocný biskup a později papež; narozen v roce 1920) pronesl myšlenku, že: "Svoboda nabývá své plné hodnoty teprve přijetím pravdy. Ve světě bez pravdy ztrácí svoboda svůj základ a člověk je vystaven síle vášní a otevřených nebo skrytých podmíněností."

Post Scriptum (1. 12. 2013; 14:04): zdrojem je facebook; poznámka: Není to vtipné, je to smutné, avšak prostě jsem to zde dát tak nějak potřebovala...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pavel Pavel | E-mail | 15. října 2013 v 17:27 | Reagovat

Absolutní svoboda čehokoliv ve Vesmíru neexistuje, tím méně v lidském společenství. Hovoří-li se o svobodě, tak vždy jen v jejím určitém vymezení - svoboda projevu, svoboda pohybu, svoboda podnikání. Tyto činnosti, tj. projev, pohyb, podnikání, musí však mít samozřejmě svá určitá pravidla, aby svobodou jednoho nebyla dotčena svoboda druhého. Proto např. existují pravidla silničního provozu. Takže každá svoboda může být funkční jen ve své omezenosti, tudíž v relativní nesvobodě.
S tím už, milá Veroniko, nic nenaděláš, určitým zákonitostem ať již lidským nebo přírodním se prostě musíme přizpůsobit všichni. Dokonce si troufám tvrdit, že i ten tygr není tak úplně svobodný. Je přece závislý na potravě, a to už je hodně omezující faktor.

2 VĒRA NĪKĒ VĒRA NĪKĒ | E-mail | Web | 24. října 2013 v 17:17 | Reagovat

[1]: Ano, absolutní svoboda existovat nemůže, ale já mluvila o svobodě, která souvisí pouze s tím, že MY si můžeme říkat/myslet/dělat cokoli chceme. Potrava je věcí okolního vlivu. Je na onom zvířeti, zda si tu potravu uloví, či ne. Je na něm, zda to zvládne. Je to na jeho schopnostech a záleží na něm, nikoli na ostatních... a nikdo mu to nebude zakazovat ani přikazovat, pokud mě chápeš.

3 Pavel Pavel | E-mail | 29. října 2013 v 9:49 | Reagovat

Jako Vodnářka, Veroniko, jsi opravdu velký volnomyšlenkář. Svoboda, kterou vyznáváš je mimo tento prostor a čas. Ale i zde ji budeš moci více využívat po dosažení své tzv. plnoletosti. Do té doby je zde ještě spoluodpovědnost rodičů za tvůj zdárný vývoj.
Být totiž plně svobodná (v našich podmínkách) znamená také být plně odpovědná za vše, co činím sobě i druhým (společnosti, přírodě, příštím generacím).
Mně např. nejvíce iritují kuřáci, kteří mají jen velmi malou míru respektu ke svobodě nekuřáků. Přitom si vůbec neuvědomují jak si tímto zlozvykem vlastně omezují i tu svou svobodu. Každá závislost činí člověka nesvobodným. To se týká i sexu. A my zde žijeme mj. i proto, abychom se od všech těchto závislostí dokázali osvobozovat. Rád se seznámím s tvým pohledem na otázku lidských závislostí.

4 R R | E-mail | 9. listopadu 2013 v 22:02 | Reagovat

Zaléží ako si človek slovo sloboda vysvetluje, myslím si že sloboda existuje, samozrejme, ale niekedy je až príliš komplikované ju vysloviť...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama