Po 163 dnech svého působení zde na blogu jsem se rozhodla, že je čas přesunout vše na novou doménu a spojit tak taktéž mé dva původní blogy. Nyní mi již jako úvahový i povídkový blog dohromady bude sloužit ten, na nové adrese: vera-nike.pise.cz.

Vēra Nīkē, 16. 1. 2014

Cum spiro spero

7. listopadu 2013 v 17:44 | VĒRA NĪKĒ |  Barbam vellere mortuo leoni
Rozhodla jsem se vyjádřit svůj názor na jedno dílko, které není oficiální knihou, avšak i jakožto "pouhá" fanouškovská tvorba mě nadchlo. Příběh "Dokud dýchám, doufám" zveřejněný na stránkách fanfiction.potterharry.net mě okouzlil, donutil mě se smát a nakonec i plakat. Proto si myslím, že je to ten příběh, který je pro mou drobnou "recenzi" vhodným kandidátem.
Zdroj: deviantART


Autor: Lendaber (profil)
Oficiální název: Dokud dýchám, doufám (odkaz)
Žánr: Dobrodružné, temné
Fan Fiction: Harry Potter
Délka: 48 kapitol (cca. 350 stran)
Anotace: Dva lidé, kteří dokážou myslet jako jeden, na opačných stranách barikády. Koho a co všechno jsou schopní obětovat, aby přesvědčili toho druhého, že se plete? Aby toho druhého… porazili?


Dokud dýchám, doufám je dosti rychle se vyvíjející příběh ústředních dvou postav - bratrů Siria (v povídce skloňováno jako Siriuse) a Regula (v povídce skloňováno jako Reguluse) Blacka - rozdělený do tří částí ve třech časových etapách - před studiem Harryho Pottera, v Harryho 5-7 ročníku a po Bitvě o Bradavice.

"Válka je špína. Jsi připravená zašpinit se?" (Sirius; 4. Lily slaví narozeniny)

Od začátku se mi zdál příběh maličko matoucí, možná taktéž těmi dvěma světy, ve kterých Sirius a Regulus žijí - kontrast a podoba členů Řádu a Smrtijedů. Už nějakou dobu nejsem tak úplně proti Voldemortovým následovníkům, a i při mém pohledu na tento příběh se to projevilo - netrvalo mi dlouho a tak nějak se stalo, že Smrtijedi byli oblíbenější než Řád.

"Srovnáváš mě s Voldemortem, Siriusi?" (Brumbál; 21. Brumbálovy záložní plány)

Co se týče postav, většina z nich je naprosto plochých, převažuje jeden základní rys, základní myšlenka, se kterou v té knize jsou a zůstanou. Něco jiného je samozřejmě hlavní bratrská dvojice, která má o něco hlubší smysl a chvíli trvá, než je jejich nitro úplně odhaleno - vlastně tím odhalováním jejich duše strávíme většinu příběhu.

"Opustil jsi své lidi, jen abys dostal mě. Sirius Black, špatný velitel, špatný přítel, špatný člověk… ve skutečnosti jsme úplně stejní, bratře." (Regulus; 9. Tváří v tvář)

Ani jeden mě však nezklamal. Nebo spíše, Sirius mě zklamat ani moc nemohl, jelikož ač bylo období, kdy jsem jej litovala za jeho úlohu, již před delší dobou jsem došla do fáze: Sirius-si-to-zasloužil. V této povídce se ukázal tak, jak jej obvykle vnímám a přitom z něj šlo cítit i něco lepšího a s jeho názory a motivy jsem často musela souhlasit.

"Bude to slušná poprava. Čestná smrt. Konec, jaký si tak schopní nepřátelé zaslouží." (Rabastan; 11.Smrt Marlene McKinnonové)

Regulus oproti tomu… o tom jsem žádné představy neměla. Ač jsem jej ani přes jeho roli mezi Smrtijedy nepovažovala za zápornou postavu, v této povídce se ukázal dle mého v tom nejlepším světle. Po většinu povídky rozumnější, než jeho starší bratr, až tak, že mi vlastně ani nedocházelo, že to Sirius je ten starší a tedy by dle základní logiky měl mít i více rozumu…

"Jsi připravený zemřít, ale ne zabít. To není odvaha. To je bláznovství." (Sirius; 12. Návrat ztraceného syna)

Příběh je celkově rychle jdoucí dopředu, občas bych řekla, až moc. Někdy jsem měla pocit, že než jsem se plně zorientovala v jedné situaci, už se přeskakuje k další - a další bitvě, jelikož většina první a druhé části příběhu se odehrává na bitevním poli, strategizováním a samotným bojem, kde zelené paprsky lítají všemi směry a odevšad - a úmrtnost postav je tomu přizpůsobena.

"Představ si ji se zástěrou kolem pasu, jak pro mě peče sušenky." "Snáz bych si možná představil Voldemorta." (Sirius a James; 15. Budu tvé ruce, budeš mé srdce)

Ovšem rozhodně není všechno jen vážné a za svistu hůlek, jsou tam i scény zábavné, vyplněny relaxací po všech těch bojích.

Jeho bratr. Jeho protihráč. Jeho nepřítel. (Sirius; 18. Poprvé na odboru záhad)

V pozdějších fázích se příběh některým mohl zdát celkem nereálný, ovšem já zjistila, že vlastně to svou určitou logiku má. Vždy jsem tam nějakou viděla, ač občas možná spíše kvůli nedostatku informací, než kvůli jejich obsahu. Autorka se totiž šikovně vyhnula vysvětlování některých situací díky časovým skokům mezi jednotlivými částmi.

"Střelec na F6." "Chyba." "Nebude první. Střelec na F6." (Sirius a Regulus; 18. Poprvé na odboru záhad)

Závěr příběhu mě v prvním momentě rozbrečel, zprvu se mi zdál nespravedlivý a neměla jsem na něj příliš pozitivní názor, ale nakonec jsem si řekla, že v lidské společnosti není nikdy nic spravedlivé a aby každý dostal to, co si zaslouží, to se taktéž nestává. A tak jsem zjistila, že jsem vlastně spokojená.

"Ne život, ale vy nejste spravedlivý, Brumbále." (Sirius; 21. Brumbálovy záložní plány)

A na závěr: Celkové hodnocení…
+ Téma a zobrazení příběhu ze dvou stran
+ Volba hlavních postav a jejich vylíčení
+ Akční děj, emotivní části příběhu
- Občasná uspěchanost, přeskakování
- Málo informací, nejasné důvody
- Plochost a černo-bílé zobrazení vedlejších postav

"Pán zla je mrtvý!" "Ať žije Regulus!" (Regulus a Smrtijedi; 32. Pán zla je mrtvý)

A přes všechno negativum hodnotím velmi kladně… 90% spokojenost.

"Ale ovšemže máš na vybranou. Jenom jsem měl za to, že sis už vybral." "To správné?" "To snadné." (Regulus a Sirius; 44. láska má mnoho podob)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama